Od uzávěrky předešlého čísla se událo několik zásadních věcí. Konal se první český klimakemp, kde bok po boku sdíleli prostor a blokovali uhelnou infrastrukturu nevládkáři i anarchisté. Začátkem července se proměnil Hamburk v místo několika světů – globální elity, antikapitalistického živlu a uniformovaných mlátiček, které dbaly na to, aby „ti druzí“ neobtěžovali „ty první“. Městský soud v Praze osvobodil anarchisty a anarchistky obviněné v jednom z vykonstruovaných procesů policejní protianarchistické operace Fénix. Na druhou stranu je před námi zápas o autonomní sociální centrum Klinika, které odešlo od soudu s prohrou.

Některé z těchto událostí reflektujeme v rubrice „aktivity hnutí“, ale soustřeďme se spíš na hlavní téma podzimního čísla naší/vaší anarchistické revue. Tím je Velká říjnová revoluce, jelikož právě v této době si připomínáme její sté výročí. I když nedopadla zrovna nejlépe, není důvod se od ní odvracet a nepřipomenout si ji. Vždyť na jejím počátku stáli kromě jiných i anarchisté a v prvních letech se mnozí z nich snažili bojovat proti rozmachu bolševického teroru, jehož výsledkem nakonec byla likvidace jakékoli opozice a vytvoření systému, který s sebou přinesl novou vládnoucí třídu a upevnil státní moc ve všech ohledech. Pro anarchisty to celé v praxi znamenalo bolestné potvrzení jejich dřívější kritiky autoritářských směrů v dělnickém hnutí. Ruská revoluce ale u některých anarchistů vzbudila i nekritické nadšení a ti v několika málo letech provedli obrat od stoupenců ničím neomezené svobody k obhajobě bolševické moci. Právě to byl příběh části českého anarchistického hnutí, pro které se toto uchopení Ruské revoluce stalo po tragédii první světové války dalším hřebíčkem do rakve. Tomuto aspektu se však na stránkách Existence nevěnujeme, zasloužil by si bezesporu rozsáhlou studii, na niž tu není dost místa.

• 44 stran A4