AFED

Od uzávěrky předešlého čísla se událo několik zásadních věcí. Konal se první český klimakemp, kde bok po boku sdíleli prostor a blokovali uhelnou infrastrukturu nevládkáři i anarchisté. Začátkem července se proměnil Hamburk v místo několika světů – globální elity, antikapitalistického živlu a uniformovaných mlátiček, které dbaly na to, aby „ti druzí“ neobtěžovali „ty první“. Městský soud v Praze osvobodil anarchisty a anarchistky obviněné v jednom z vykonstruovaných procesů policejní protianarchistické operace Fénix. Na druhou stranu je před námi zápas o autonomní sociální centrum Klinika, které odešlo od soudu s prohrou.

Některé z těchto událostí reflektujeme v rubrice „aktivity hnutí“, ale soustřeďme se spíš na hlavní téma podzimního čísla naší/vaší anarchistické revue. Tím je Velká říjnová revoluce, jelikož právě v této době si připomínáme její sté výročí. I když nedopadla zrovna nejlépe, není důvod se od ní odvracet a nepřipomenout si ji. Vždyť na jejím počátku stáli kromě jiných i anarchisté a v prvních letech se mnozí z nich snažili bojovat proti rozmachu bolševického teroru, jehož výsledkem nakonec byla likvidace jakékoli opozice a vytvoření systému, který s sebou přinesl novou vládnoucí třídu a upevnil státní moc ve všech ohledech. Pro anarchisty to celé v praxi znamenalo bolestné potvrzení jejich dřívější kritiky autoritářských směrů v dělnickém hnutí. Ruská revoluce ale u některých anarchistů vzbudila i nekritické nadšení a ti v několika málo letech provedli obrat od stoupenců ničím neomezené svobody k obhajobě bolševické moci. Právě to byl příběh části českého anarchistického hnutí, pro které se toto uchopení Ruské revoluce stalo po tragédii první světové války dalším hřebíčkem do rakve. Tomuto aspektu se však na stránkách Existence nevěnujeme, zasloužil by si bezesporu rozsáhlou studii, na niž tu není dost místa.

Po stručném úvodu, proč si jako anarchisté a anarchistky 100. výročí VŘSR takto kriticky připomínáme, přinášíme v rozhovoru s Alexandrem Šubinem aktuální pohled tohoto historika a levicového aktivisty na revoluční rok 1917 v Rusku. Max Ščur rozebírá Leninovu stať Stát a revoluce, která poměrně výstižně předznamenávala dopady jeho autoritářské politiky. Dmitrij Rubljov přibližuje, do jaké míry byly při revolučních událostech roku 1917 zastoupeny jednotlivé proudy ruské radikální levice, přičemž se zaměřuje zejména na roli anarchistů a jejich vztahy a vazby s ostatními. Ze vzpomínky anarchisty Fjodora Drugova si čtenáři mohou udělat reálný obrázek o slavném útoku na Zimní palác, který je spíše ukázkou toho, jak se z poměrně chaotické situace může stát zlomový okamžik dějin. Ukázka z knihy Anny Garasjevové Žila jsem v té nejkrutější zemi… Vzpomínky anarchistky líčí porevoluční dění spojené s pronásledováním nebolševické levice a životem v Rjazaňské gubernii. Své zkušenosti s tehdy nastupujícím režimem sepsala také Emma Goldmanová, která měla během pobytu v Rusku možnost setkat se jak s Kropotkinem, tak s Leninem. Goldmanová opustila tuto zemi společně s Alexandrem Berkmanem, od něhož přinášíme pohled na Kronštadtskou vzpouru, krvavě potlačenou bolševiky v čele se Lvem Trockým. A nakonec jsme k tématu přidali příběh dvou sester anarchistek, které se narodily na počátku století ještě v carské říši a zemřely až po rozpadu Sovětského svazu.

Teoretickou rubriku vyplňuje esej známého anarchisty Rudolfa Rockera, který se v něm věnuje popisu rozdílů v myšlení a praxi sociálních demokratů a anarchistů. Jedni se chtějí moci zmocnit, druzí ji chtějí odstranit. Dějiny nás ale učí, že když se autoritářská levice dostane k moci, buď se stane nástrojem pacifikace pracujících a udržovatelem kapitalistického pořádku, nebo pracujícím zařídí nesvobodný život pod bedlivým dohledem represivního aparátu.

V rubrice zajímavých osobností z historie anarchistického hnutí vás krátce seznámíme s životem španělského anarchisty Alejandra Campose Ramíreze, který je považován za vynálezce stolního fotbalu. A nemohli jsme samozřejmě opomenout, že v srpnu uplynulo devadesát let od popravy Nicoly Sacca a Bartolomea Vanzettiho, amerických anarchistů italského původu, jejichž příběh byl ve své době znám téměř po celém světě.

Aby nebylo toto číslo zcela v historickém duchu, podíváme se do současného Řecka a prostřednictvím článku od Yiannise Babouliase přiblížíme život a boje v radikální athénské čtvrti Exarchia. Je to svým způsobem vhodný úvod pro následující rozhovor s řeckým raperem, který si říká Javaspa a mluví o situaci v Řecku a na undergroundové hiphopové scéně.

Nechybí stránka věnovaná Anarchistické federaci, texty posledních tří čísel nástěnných novin A3, na témata summitu G20 v Hamburku, vražedných podmínek kapitalistického režimu a velkého volebního podvodu. A na úplný závěr si připomínáme nedávno zesnulého sociologa Zygmunta Baumana recenzí jeho poslední knihy Cizinci před branami.