Martin Lukáč

Zin byl zpočátku plánován jako katolog kreseb. Ty však přibývaly enormní rychlostí a dělat z nich „fosilie“ nemělo žádný smysl. Pro jejich narativní až zdánlivě didaktický charakter měl autor v úmyslu udělat z nich slabikář jeho tvarosloví. Problém však je, že nikoho needukují. Kresby okopíroval, zmenšil a přeskládal. Do rukou malého 1,5 ročního Čestmíra Hárovníka vložil fix. Stačilo měnit „pauzáky“ jeden za druhým z pod jeho rukou brát hotové ….. a na konec ….. poskládat kompozice. Na obálce tento proces shrnul větou: Tak rychle jak kreslím, tak rychle přestávám vnímat, tak rychle jak kreslí, tak intenzivně vnímá.

• formát: B5

• tisk: šest barev riso

• 20 stran

• 2015